Bylo to v roce 1974. (Vida, jubileum!) Tehdy jsem svému dvacetiletému příteli jménem Lubor Hanka sdělila novinu, která byla vyvěšena u nás na Filozofické fakultě UK v Praze. Soubor písní a tanců Josefa Vycpálka otvírá přípravku pro tanečníky. Sdělovala jsem mu tuto novinu pomalu a po částech. Oba jsme sice dobře a rádi tancovali, ale on jako bývalý frekventant Tanečního klubu v Karlových Varech přece jen snil více o lakýrkách a tanečním fraku. Já už jsem v té době měla jasno: lidový tanec, to by bylo ono! Po nějaké době přesvědčování si ale dal říct a se sebezapřením a uštěpačnými poznámkami se mnou odkráčel na první zkoušku... Byla to nádherná doba s kamarády od Vycpálků a s přátelstvími, která přetrvávají dodnes. V době, kdy začal Lubor oblékat vycpálkovský kroj, jsem já, pochopitelně už jako paní Hanková, odcházela na mateřskou dovolenou. Studentské koleje a různé podnájmy jsme nakonec opustili a jako zodpovědní rodiče malé Kateřinky jsme se vrátili domů do Karlových Varů za jistotou zaměstnání a stálé střechy nad hlavou.To bylo v roce 1980. Tehdy jsme si mysleli, že naším odchodem z Prahy život končí, že všechno hezké zůstává tam daleko v hlavním městě.

V Karlových Varech jsme vyhledali soubor Dyleň, který tehdy ještě vedli manželé Aleša a Miroslav Balounovi, praví znalci folkloru česko-německého pomezí nejzápadnější části Čech. Začali jsme chodit na zkoušky a seznamovat se s lidovým uměním regionu, který byl sice náš rodný, ale po hudební a taneční stránce zcela nový. Snažili jsme se být pilnými žáky, navíc jsme se zúčastňovali i nejrůznějších folklorních seminářů a tvůrčích dílen lidového tance. Nutno neskromně říci, že si nás paní Balounová brzo oblíbila. Po smrti svého manžela v roce 1985 nás občas zvala k sobě domů, debatovali jsme o všem možném a ona nám v prostorné předsíni ukazovala kroky a prvky, které ji zaujaly. A. Balounová měla potřebu své přebohaté zkušenosti někomu předávat a my jsme měli touhu se co nejvíce dozvídat. Pak přišla její nabídka, abychom se stali členy Poradního sboru pro lidový tanec při Okresním kulturním středisku v Karlových Varech. Zde jsme poznali další výraznou osobnost regionálního folkloru, paní Evu Kovandovou ze Žlutic. Velkou zásluhou tohoto sboru byla ta skutečnost, že přesvědčil paní Balounovou, aby svou bohatou sběratelskou a odbornou práci začala více publikovat. Tyto publikace jsou dodnes nejlepším zdrojem k práci všech folklorních souborů v regionu širšího Karlovarska. Karlovarsko je specifický region, v němž po staletí vedle sebe žili Češi a Němci, přičemž je nutno říci, že těch Němců bylo až do poloviny 20. století podstatně víc. Scházeli se všichni u muziky v hospodě, muzikanti hráli písničku, jeden ji zpíval německy, druhý česky. Manželé Balounovi však dokázali, že silné vlivy z Chodska a ze středních Čech sahaly až do Karlových Varů a okolí, tudíž i zde existoval český folklor, nikoli jen německý, jak se vždy usuzovalo. Samozřejmě se Češi a Němci navzájem ovlivňovali - ve vkusu, hudbě, tanečním projevu i lidovém oděvu.

V roce 1984 byl Lubor na operaci s nohou a delší dobu nemohl tancovat. Přirozeným chodem věcí začal v té době vést taneční zkoušky a v témže roce vznikla jeho první choreografie pro Dyleň. Když v roce 1987 v Plzni po létech otevřeli Lidovou konzervatoř se zaměřením na lidový tanec, ani chvíli jsme neváhali a přihlásili se. Absolvovali jsme v roce 1989. Mezitím se Lubor stal vedoucím souboru Dyleň. Pro MFF Strážnice 1988 připravila paní Balounová ryze karlovarská dívčí a smíšená kola. Za prezentaci tohoto tanečního materiálu v rámci pořadu Hannah Laudové Brána Čech se soubor Dyleň stal Laureátem festivalu. Tento úspěch celý soubor nesmírně povzbudil a navíc potvrdil správnost jeho orientace na vlastní region.

Rok 1989 a změny s ním spojené přinesly ohromné uvolnění i do oblasti lidového umění zdejšího kraje. Najednou bylo možné jet se podívat za západní hranici do Německa, že skutečně hrají stejné melodie jako my, stala se pro mě dostupnou německá odborná literatura, navázali jsme kontakty se soubory na druhé straně společné hranice. Německé vlivy na náš cíp republiky již nebylo nutné tutlat. Specifičnost hudby, písní, tanců i krojů této oblasti se stala překvapením pro leckteré odborníky a Dyleň dodnes těží z "neokoukanosti", způsobené dřívější politickou nežádoucností tohoto folklorního materiálu.

S novou dobou vjela do Lubora i nová energie. Tvrdil, že dospělý soubor musí mít své pokračovatele. V roce 1993 proto zorganizoval fungování Dětského folklorního souboru Dyleň, který od počátku vedla dcera Katka, napřed s tátovou pomocí, později sama. Když bylo zapotřebí otevřít přípravku z maličkých dětí, uvolila jsem se, že ji povedu. Prý aby bylo možné dětský soubor doprovázet, začal Lubor stále víc toužit po dudách. Když mu je o jedněch Vánocích Ježíšek přinesl, naučil se na ně hrát a skutečně na ně dnes nejmladší děti doprovází. Poté, co ještě absolvoval výuku zpěvu u profesorky Stariatové, začal se stále častěji v souboru uplatňovat také jako sólový zpěvák. Protože měl tudíž méně času, začala jsem se já více věnovat tvorbě choreografií pro soubor.

Se socialismem odešla do nenávratna rovněž doba zřizovatelů folklorních souborů, bylo tedy zapotřebí přetransformovat soubor na občanské sdružení. V roce 1994 inicioval Lubor také založení Regionálního sdružení širší Karlovarsko. V tomto regionu, kde dřív člověk na tradice lidového umění narazil opravdu jen výjimečně (stálicemi po několik desetiletí jsou jen Malenky - dětský soubor z Ostrova pod vedením paní Marie Lovecké a zmiňovaný soubor Dyleň), pracují dnes tři vyspělé soubory dospělých (Dyleň, Krušnohor Chomutov a rusínský soubor Skejušan z Chomutova) a sedm dětských folklorních souborů (Dyleň Karlovy Vary, Chebánek Cheb, Krušnohor Chomutov, Malenky Ostrov, Marijánek Mariánské Lázně, Pomněnka Sokolov, Stázka Teplá ), přičemž mnohé z těchto souborů mají více věkových skupin dětí. Dětským souborům ostatních tradičních regionů republiky v nich vyrostla silná konkurence, o čemž svědčí mnohá přední umístění na zemských i celostátních přehlídkách. Předsedou Regionálního sdružení širší Karlovarsko je od jeho založení Lubor Hanka.

Luborovým hlavním přáním však bylo založit v Karlových Varech folklorní festival. Pro toto přání nadchl (i přes mé značné protesty) většinu členů Dyleně, a tak se v září 1996 konal 1. ročník Karlovarského folklorního festivalu. Po počáteční nedůvěře našel partnery na magistrátu města a ten dnes rád zařazuje folklorní festival do svého bohatého celoročního kulturního programu. Abych manželovi trochu ulehčila, začala jsem festivalové pořady režírovat. Osm uplynulých ročníků ukázalo, že krásu lidové muziky, zpěvu a tance lze pěkně propojit se secesní krásou parků a kolonád našeho lázeňského města, které vlivem dějinných událostí o své vlastní folklorní tradice přišlo. Za pořádáním této největší regionální folklorní akce se skrývá obětavost členů souboru Dyleň a festivalové rady. Tahounem je ředitel festivalu Lubor Hanka.

V roce 2003 vznikla nová součást souboru. Jsou to i přes svůj nevysoký věk zkušení tanečníci a tanečnice, někteří mají za sebou 10 let tancování v dětském souboru. Říkají si Jeleni. Vede je Lubor Hanka. A já trnu, s jakým nápadem přijde ten můj manžel teď. Utěšuji se, že už by měl mít rozum. Vždyť mu letos v létě bude padesát!...

Širším Karlovarskem z etnografického hlediska označujeme území, které se rozprostírá přibližně mezi městy Stříbrem, Chebem a Kadaní, tedy krajinu, která z velké části patří Karlovarskému kraji, ale zasahuje i menší území kraje Plzeňského a Ústeckého. Kopcovitá krajina tohoto regionu se zvedá do souvislého pásma hraničních hor - Krušných hor, Smrčin a Českého lesa. Toto území bylo původně osídleno Slovany, ale už od 13. století bylo soustavně vystavené germanizaci ze strany saské i bavorské. Tyto pohraniční hory stále ještě nezasáhla turistická a komerční invaze, celé dny tu můžete chodit, aniž byste potkali člověka, lesy nabízejí bohatství zvěře, lesních plodů a hub, prostě ideální místo pro dovolenou.

Do našeho kraje však přijíždějí lidé častěji za úplně jinými atrakcemi. Lázeňský trojúhelník - tvoří ho lázeňská města Karlovy Vary, Mariánské Lazně a Františkovy Lázně - stojí co do počtu návštěvníků a turistů hned na druhém místě za hlavním městem Praha.

Karlovy Vary jsou pohádkové město. Leží v údolí pod třemi pohořími ( Krušné hory, Doupovské hory a Slavkovský les ) na soutoku tří řek ( Ohře, Teplá a Rolava ). Mají 12 horkých pramenů, jejichž voda léčí lidi od nepaměti. Nejznámějším pramenem je Vřídlo, jehož 72°C horká voda tryská bez ustání do výšky 12 metrů. Po ochlazení lze tuto vodu pít, lze se v ní při procedurách koupat, ale nejúžasnější je jenom se na ni dívat. Dnešní Karlovy Vary jsou nádhernou kombinací secesních budov, kolonád, parků a promenád. Lidé tu pijí léčivou vodu z pohárků, ukusují lázeňské oplatky, posedávají na lavičkách a stále filmují a fotografují, protože k tomu malebnost města přímo vybízí. Během svého lázeňského pobytu ještě stihnou navštívit výrobnu a muzeum Becherovky, podívají se, jak se vyrábí sklo králů a císařů značky Moser, nakoupí v jedné z četných prodejen pověstný karlovarský porcelán a domů si povezou růži, zkamenělou ve slané vodě Vřídla. Idyla, o které se domorodci ani nezdá... Jen těžko si lze představit, že ještě na sklonku 19. století tu kromě salonních orchestrů v lázeňské čtvrti vyhrávala v okrajových částech města dudácká muzika. Hrávala hlavně krátké popěvky, takzvané čtyřřádky s ohromným bohatstvím textových variant na jedinou melodii. Tanečníci nejraději tančili kola a kolečka ve tříčtvrtečním a tříosminovém rytmu a různé taneční hry. Rádi dupali, juchali a určitě nepopíjeli jen minerálku.

Z Karlových Varů lze krásným údolím řeky Ohře pěšky dojít (nebo po cyklostezce dojet) do půvabného středověkého města Lokte, jehož dominantou je gotický hrad, tyčící se na vysoké skále nad ohybem (loktem) řeky Ohře. V okolí krajského města jsou i další jedinečné kulturní památky. Hrad a zámek Bečov nad Teplou se v posledních dvou letech stal cílem souvislého proudu turistů, kteří touží spatřit jednu z nejcennějších kulturních památek naší země, nákladně a nádherně zrestaurovaný relikviář svatého Maura. Neznám návštěvníka, kterého by ojedinělý způsob prezentace relikviáře neuchvátil. Na cestě do Mariánských Lázní, města s nejkrásnějšími parky a zpívající fontánou, je možné navštívit klášter premonstrátů v Teplé s unikátní knihovnou.

Směrem do Krušných hor leží staré hornické město Jáchymov.Právě zde se razily stříbrné mince, tolary, které daly název dnešní americké měně dolaru. Jáchymovské radioaktivní lázně jsou první svého druhu na světě. S těžbou uranu souvisí i nedávná smutná historie tohoto města. Naučná stezka Jáchymovské peklo a pietní prostranství před kostelem svatého Jáchyma připomínají těžkou dobu 50. let. Přímo z Jáchymova vede sedačková lanovka až na nejvyšší vrchol Krušných hor, 1244 m vysoký Klínovec. Očekávají vás další horská střediska s krásnými jmény jako Boží Dar, Pernink, Nové Hamry, Jelení, Stříbrná. Cestou po horách lze mnohokrát překročit státní hranici a pokračovat po německé straně, třeba po některé z bývalých pašeráckých stezek.. K této oblasti neodmyslitelně patřilo řezbářství a paličkářství. Oblíbenými hudebními nástroji zdejších dřevařů byly citera, lidová harfa a později heligonka.

Na celém Karlovarsku se velmi silně odrážejí staré hornické tradice tohoto regionu, zvláště jeho hornatých částí. Moc nad horami, skalami a podzemím dodnes patří trpaslíkům a permoníkům, léčivé prameny ochraňuje Duch pramenů a kolem řeky Ohře žijí krásné víly, jejichž půvaby očarovávají pozemské mládence.

Karlovy Vary jsou mým rodným městem a Karlovarsko považuji za svůj kraj. Jako takový je pro mě nejkrásnější.

[Editace článku: Jana Holáňová] Přehled návštěvnosti