Proč - to krátké provokativní slůvko, jež je motorem našeho myšlení, jež nás denně pobízí k úvahám, pochybnostem, slůvko, jímž si ospravedlňujeme naše skutky. Zakopáváme o něj denně, mnohé z nás dokáže i nazlobit, zvláště tehdy, je-li "neúnosně” opakováno dětskými ústy. Je mi vždy líto dětí, kterým se nedostává odpověď. Býváme občas nechtěnými svědky scén, kdy se odpověď rodiče zredukuje na lakonickou větu, odkázáním na jinou osobu či dokonce na rázný pohlavek! Zcela jinak se dá vyřešit přirozená dětská zvídavost, má-li člověk trpělivost a je-li navíc nadán vypravěčským talentem. Zaplať pánbůh, že takoví lidé ještě mezi námi chodí. Vidíme je v parku, v zoologické zahradě, na loutkovém představení...Trpělivě vysvětlují, pyšně si svá vnoučata nebo svěřence vodí za ruku nebo je pohupují na klíně. A když máma s tátou nepřicházejí, usedají k jejich postýlkám a začnou vyprávět.

Mému vnukovi se má vyprávění zalíbila, zejména prý proto, že byla krátká, přiznala při křtu dotisku Pročpohádek Marie Majtánová, bratislavská filoložka, kterou zná čtenářské obec jako Marii Korandovou. Na sklonku loňského roku (11. 12.) se ve Smetanově síni Studijní vědecké knihovny v Plzni uskutečnila autogramiáda této sličné publikace, jíž se kromě autorky textů zúčastnil i její ilustrátor, známý plzeňský výtvarník Josef Jícha. Přítomna byla i Vlasta Nosková, jíž byla kniha dedikována a bez jejíž obětavé pomoci stran získávání sponzorů by vydání knihy nebylo možné uskutečnit.

Slovům autorky nelze neuvěřit. Doba je uspěchaná, není čas na dlouhý hovor, natož na obšírné vyprávění. Rychle směřujeme k pointě a děti podvědomě přebírají - tak jako spoustu jiných věcí - i naše formy "zkrácených" verzí. Kde jsou ty časy, kdy jsme na svých prarodičích vyžadovali pohádky pokud možná co nejdelší! Na druhé straně není stručnost jako stručnost. A tak se mi chce spíše uvěřit, že to nebyla pouze ona, již autorčin vnuk tak příznivě ocenil. Co by si počala taková pročpohádka bez vtipu, živého jazyka, občas opepřeného nějakým lidovým výrazivem? A konečně, co to ta pročpohádka vůbec je?

Také nad tímto problémem zauvažoval v říjnovém Plzeňském kulturním přehledu vedoucí katedry českého jazyka a literatury pedagogické fakulty Západočeské univerzity doc. PhDr.Viktor Viktora, CSc.: Pročpohádky lze obtížně žánrově zařazovat - snad někam mezi bajku a aforismus. Jsou to zkrátka pročpohádky - v odpovědi obsahují zrnko poučení a jejich pointa často zajiskří poetickým postřehem. Řada z nich - zejména příhody svatého Petra s Kristem Pánem - dala vyrůst pohádkovému příběhu, s nímž v chodských pohádkách pracovali Jindřich Šimon Baar, Jan František Hruška a Jiří Kajer. Některé z nich navazují na složitější strukturovanou motivickou linii, jejíž kořeny lze nalézt u Karla Jaromíra Erbena, Boženy Němcové a zprostředkovaně na českém severovýchodu Jana Karla Hrašeho nebo u Josefa Štefana Kubína a na Moravě hlavně okolo Hané u Beneše Methoda Kuldy. Většina však tvoří stylizované zaznamenání toho, co autorka zachytila z vyprávění vlastní babičky, její sestry a své maminky."Dále plzeňský bohemista poznamenává: "I když rigorózní folkloristika vyžaduje jiný styl zápisu a dokumentaci, nabízejí Pročpohádky i národopisné podněty nehledě k tomu, že také vytvářejí specifický a zatím nevymezený a nepojmenovaný žánr drobné epiky.

Jak jste asi z předcházejícího textu vytušili, vznikla většina pročpohádek v kraji pod Čerchovem. Tam je také plzeňská rodačka poprvé zaslechla, když se vracela do míst, kde se narodila její maminka. Proto tolik reálií z Chodska, včetně vysvětlení, proč Kristus Pán stvořil Chody, proč Chodové milují dudáckou muziku, proč před svatebním průvodem nosili Chodové májíček či proč chodští pastýři netroubili na dobytek. Občas nás pročpohádky zavedou i do jižních Čech, když nás poučí o tom, proč Jihočeši trhali jeřábové větvičky, nebo proč lípy u Zlaté Koruny mají srostlé listy. Vysvětlení nám opět ukáže, jak motivy či celé syžety přeskakují sem a tam, neznajíce hranic. A i to patří k základní charakteristice knihy - autorka jako by záměrně pokračovala v erbenovském duchu. Nabízí nám křišťálově čistý jazyk, oproštěný od přílišných dialektismů, kterým by v současné době neporozuměly ani děti na Chodsku. Kniha tak nepotřebuje vysvětlivky, mohou si je číst nebo poslechnout děti jak v Čechách, tak na Moravě, mohou se z ní poučit o kráse rodného jazyka, mohou se jí inspirovat při svých výletech do přírody. Vždyť kolik "vysvětlení” je věnováno tomu, co my dospělí máme sice denně na očích, ale co již bohužel nedokážeme vnímat jinak než jako naprostou, ba dokonce nezajímavou samozřejmost.

Děti však milují obrázky. Jsou zvědavé, chtějí své okolí vidět ještě jinak, tak, jak je zprostředkuje někdo jiný, aby se pak samy mohly pustit do podobného díla. V případě Pročpohádek přišel na pomoc člověk nejpovolanější - výtvarník Josef Jícha. Tvůrce známých Traditional Blue -white Calenders i tentokrát oděl knihu do modrobílého světa, neboť modrotisk, jak se sám vyjádřil, se dobře snoubí s folklorní tematikou. Sám se technikou modrotisku zabývá více než tři desetiletí. V jeho ilustraci kniha ožívá množstvím postaviček, zvířátek či rostlin, stylizovaných do působivých ornamentů, navazujících na tradiční modrotiskové formy.

Pročpohádky s podtitulem Lidové legendy z Chodska se poprvé představily 9.srpna loňského roku v rámci domažlických Chodských slavností, téhož dne pak v chodských obcích Stráž a na mrákovské Chodské hyjtě. Od léta si mezi čtenáři získaly takovou popularitu, že bylo nutné uvažovat o jejich dotisku. Naštěstí se opět našli sponzoři, kteří na tuto naléhavou výzvu Vlasty Noskové zareagovali. Díky nim se tato graficky sličně vybavená publikace mohla znovu vrátit na pulty našich knihkupectví. Pokud ji u vás nenajdete, vydavatelka vám její koupi ráda zprostředkuje na adrese Vlasta Nosková, Křimická 9, 318 00 Plzeň či na telefonním čísle 377 382 495 nebo 606 449 353.

A konečně na samý závěr ukázka z Pročpohádek, v nichž k nám, podle slov V. Viktory, Bůh promlouvá jako poetický tvůrce, který žije s člověkem v symbióze a úctě.

Když se Pán Bůh přesvědčil, že je na světě ledacos ještě k poopravení, svolal i všechny tvorečky a vyptával se, co by kdo potřeboval, aby se mu žilo líp.
Můžete si představit ten mumraj! Ten si žádal to, ten zas ono. Jeden chtěl dobré, druhý špatné a třetí hloupost. Pánu Bohu šla hlava kolem, ale umínil si vydržet.
K večeru přišla řada na včelu.

Marie Korandová: Pročpohádky. Lidové legendy z Chodska. Ilustracemi volně doprovází Josef Ladislav Jícha, Vydala Vlasta Nosková, Plzeň 2003, 106 stran.

[Editace článku: Jana Holáňová] Přehled návštěvnosti